Jak to u nás vypadá ?
Ráda bych Vám v souvislosti s naším posláním, záměry a projekty představila též sídlo našeho sdružení, kde jsou kočky nedílnou součástí domova.
Nenajdete zde těsné klece ani kotce, za které by se nemusel stydět nejeden králík, zato se Vám budou neustále plést pod nohy naši kočičí obyvatelé ...
Vzhledem k tomu, že nejsme ani městským, ani obecním útulkem, ani zařízením dotovaným štědrými institucemi, jimž bychom museli projevovat okázalou vděčnost a vše potřebné realizovat v souladu s přání mecenášů, veškerý chod řídím vlastní hlavou a rukama, a ti, kterým jsem skutečně povinna se zodpovídat, a kvůli nimž jsem vše potřebné nucena zajišťovat, jsou pouze naši kočičí svěřenci.
Nehodlám se prezentovat jako životem zklamaná bytost, která našla tu pravou lásku až u koček, proto jim obětavě slouží a pečuje o ně, jak bývá oblíbeným módním trendem v souladu s účelem dojmout veřejnost k slzám, protože když se otvírají srdce, otvírají se i peněženky.
Životní zklamání si do jisté míry regulujeme sami, láska sama od sebe nepřichází a ne vždy je prezentovaná obětavost skutečně tak nezištná, jak se staví na odiv. Ostatně, každý má možnost ukázat co umí, a každý má právo přesvědčit se o "skutkové podstatě" na vlastní oči dříve, než zaujme jakýkoliv postoj - tento přístup k věci skutečně vřele doporučuji a sama plně akceptuji.
Ano, po předchozích zkušenostech jsem zvyklá věřit spíše sama sobě než svému okolí, a především se rozhodovat sama za sebe a své svěřence. Po předchozích zkušenostech již dokáži ignorovat mnohé reakce „malého českého človíčka“, který závidí, ač sám neví co, ve tváři nosí přátelský úsměv, v srdci hlubokou zášť vůči komukoliv, kdo se o něco snaží, něco vybudoval, něco umí, udělá kus práce – a nedejbože, když se něco skutečně podaří. Případný úspěch a popularita se u nás stále ještě neodpouští. Skutečná podstata se zamlžuje pomluvami, intrikami, nesmyslnými bojůvkami – a život mezitím utíká mezi prsty ( ostatně, na toto téma se zmiňuji i v ostatních rubrikách ).
Vážím si skutečných osobností – a lidské kvality rozhodně nejsou všeobecně měřitelné. Nevypovídá o nich ani fyzická krása, vzdělání, profese či zájmy.
Přetvářka dříve či později vyjde na povrch, i když se skrývá za tituly, funkce, eleganci. Životem nejsem tím pádem zklamaná, ale dostatečně poučená, a proto si vážím lidí, jenž dokáží být „Lidmi“. A ty ostatní prostě nechávám svému osudu, žít svůj život, užírat se vlastní závistí a záští, co na tom, že zcela zbytečnou a neopodstatněnou ?
Nehodlám naše cíle a záměry prezentovat tím klasickým ušlápnutým způsobem: My bychom rádi,kdyby to šlo, kdyby to bylo možné, ALE ...
Nemohu si dovolit Kdyby a Ale. Musím realizovat a řešit,musím se starat, aby to možné prostě bylo.
Ale zpět k sídlu sdružení – jedná se o prostorný statek, zakoupený v souladu s našimi cíli, záměry a projekty. Nepopírám, že tyto jsou poněkud širší, než je pouhý provoz kočičího domova, mnohé kočky hodlám povýšit do funkce terapeutů, značně rozšířit kapacitu azylu, posléze se věnovat i záchrannému chovu ohrožených a exotických druhů zvířat, zkvalitňovat volný čas handicapovaným dětem, dospělým i seniorům, vyvíjet maximální úsilí o prohloubení soužití člověka a zvířete, a v neposlední řadě vydat knihu o životě z poněkud jiného úhlu pohledu, než je v kraji zvykem ... a vzhledem k tomu, že tak trochu funguji i jako zcela nezávislý publicista, jako všichni, kteří někam směřují, tak trochu bojuji s časem.
Mým cílem nebylo zaregistrovat občanské sdružení, nabrat davy tupě kývajících členů, nějaký rok počkat a pak vyjící hlady se vrhnout na intenzivní žádání o granty a příspěvky.Nepředpokládám, že sponzora zajímá pouze „dobré srdce a obětavá povaha“,většinou je potřeba zároveň předložit aspoň částečné dosavadní výsledky své práce a nabídnout určitou garanci.
Naskýtá se otázka, proč tedy oslovuji budoucí sponzory a žádám o podporu, když statek byl již zakoupen, rekonstrukce zdárně probíhá, kočky spokojeně předou ?
Odpověď zní – právě proto. Mé možnosti nejsou neomezené, a kočky, ostatně zvířata jako taková vůbec rozhodně nejsou zlatým dolem – pomineme-li ovšem zlatou rybku a oslíčka,co se otřásá ...
A v neposlední řadě - vzájemné propagace není přece nikdy dost.
Tak proč pro sebe vzájemně něco neudělat a nepodpořit i zdánlivě nesouvisející aktivity ?
Základ pro další realizaci jsem vybudovala sama za sebe, a rozhodně se za to nehodlám stydět či jakkoliv omlouvat těm, kterým není dáno pochopit. Z dané situace posléze logicky vyplynul vznik občanského sdružení, jehož účelem a cílem není tleskající dav, ale jedinci na svém místě, kteří dokáží své projekty obhájit a prosadit po všech stránkách.
Bohužel, zůstat snaživým jedincem, byť by tento prosazoval projekty nebetyčných hodnot, samo o sobě jaksi nestačí, v rámci realizace poslání a cílů projektů mnohdy nutno fungovat coby právnická osoba, jenž má přece jenom o něco více kompetencí ( a ta nám bude v rámci mnohých byrokratických bojů a bojůvek ještě třeba užitečná - ale každopádně získávám touto cestou vhodné náměty na satirické fejetony - tedy, i zde platí ono rolnické " ani zrno nazmar " ).
Nicméně,v čele každé organizace stojí právě určitý jedinec.
A jedinec, který ví co chce, kráčí za svým cílem a dokáže nazývat věci pravými jmény, málokdy bývá milován širokou veřejností. Ale ruku na srdce – kvantita jako záruka kvality prostě nefunguje v žádné oblasti.
Hlavní je, že cesta vede dál.
Závěrem děkuji těm, kteří se vydali podobným směrem.
Ale zároveň děkuji i těm všem ostatním za inspiraci, motivaci, poučení, životní zkušenosti tvořící přirozený vývoj děje.
A úplně bez rozdílu všem - v případě jakýchkoliv pochybností, nutkavé potřeby sdělit mi cokoliv z očí do očí, či pouhé lidské zvědavosti, co jsem vlastně zač - rozhodně preferuji obsah před formou, praxi před teorií a skutky před slovy.
Stejně tak preferuji osobní jednání před kouzlem milosrdné virtuality, kdy slova jsou prostá jakékoliv mimiky, atmosféry a mnohdy vyzní zcela jinak, než byla původně zamýšlena.
Je tedy pouze na Vás, zda si domluvíte osobní návštěvu, a až poté zaujmete svůj postoj, či zda zůstanete u domněnek, teorií a nehmatatelných dojmů.
Aga Grey 19.11.2006
Náhledy fotografií ze složky Tak jde čas