Nalezeneček Kuki
Kde se vzal, tu se vzal, 30.července najednou v rohu zahrady ležel igelitový sáček na uzel - a v něm malé bílé ulepené nic -
Náhoda ? Vzhledem k tomu, že zadní zahradu neobcházím denně (tedy teď už radši ano, co kdyby ), zarazilo mě, že mě tam cosi táhlo.To cosi následně vypadalo jako malý sáček s odpadky - ale ještě se to hýbalo, byť z posledních kočičích sil. Diagnóza ? Nalezenec, vyhozenec, zbytečné nemocné nic.
Hnisavý zánět spojivek, dýchacích cest, podvýživa, stres. Naděje, že přežije a neoslepne ještě byla, ač mizivá. Potom jsme piplali, kojili, modlili se, doufali, hlídali jeho dech. Marně jsme honem sháněli finance na léky, snažili se,ale jelikož neumíme sehrát srdceryvné divadlo a okázale žebrat tak, jak je v kraji zvykem, až na pár výjimek se na nás každý vykašlal, nebyli jsme atraktivní a perspektivní zboží. Krom toho jsme měli (a máme) kočindu před operací, bojující o život na všech čtyřech ( viz příspěvek Naše Střapka a její tlapka ) a seniory na specielní dietě, kteří při pozření standardního krmiva dostávají dusivé záchvaty, šlo to ztuha a s katastrofickými scénáři, co bude, když na léky nebude ... ono jaksi nelze si říci, tak prostě tohle a tohle tentokrát nepořídíme, nekoupíme, když není za co – ono to děsivé slůvko „není“ může znamenat konec všech nadějí na záchranu kočičího života.
Dnes už Kuki ani nesmrkne, s chutí baští a velmi dobře chápe i kouzlo zlobení.
Nic v životě není zadarmo. Kuki prostě zaplatil daň předem.
A já jsem zase o něco chytřejší. Co si neurvu sama, to prostě NENÍ.
Fotografie zachycují Kukču v momentě nálezu, v průběhu léčby a v měsíci záři, kdy již nemoc pochopila, že u nás pro ni není místo.
Náhledy fotografií ze složky Kuki