Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzpomínka a současnost

8. 11. 2006

    

Vzpomínky  a  současnost                                        

Gertruda  Vaculovičová

Je to tak dávno, co prošla  mým životem opuštěná, zatoulaná, malá zvířátka.Každé mělo u nás otevřené dveře domu a náruč plné lásky. Od malička jsem i s mojí babičkou se těchto zvířátek ujímala a poskytovali jsme jim jen to nejlepší.
       Když mi bylo 46 let, onemocněla jsem těžkou astmou, nastaly dny plné infusí , injekcí , každoroční dlouhodobý pobyt v Tatrách a lékaři mi doporučovali změnit prostředí odstěhovat se z města ven do přírody, na dobrý, čistý vzduch. Nebylo to tak jednoduché, manžel nemohl nechat jen tak zaměstnání a já sama jsem neměla kam jít.... Ale Pán Bůh už to tak zařídil, že v 55 letech jsem objevila lokalitu na úpatí Bílých Karpat - rekreační středisko - kde i my jsme koupily chatu a postupně jsme se sem, jak podmínky dovolily přestěhovali, nyní již 6let tu trávíme celoroční pobyt.
      Samozřejmě opět ne sami, naše 2 kočičky jsme si sem přivezli sebou, jedna nás bohužel již opustila, ta co mě byla v těžkém životě oporou, když jsem zůstávala doma sama se svou nemocí.... /všichni z rodiny byli v zaměstnání/.
       Před 6 lety jsme na jedné opuštěné chatě objevili s manželem malé koťátko. Přiběhlo k nám a prosilo o kousek jídla. K našemu velkému překvapení jsme tam zjistili více kočiček. Ujal se jich pán, který na podzim zemřel. Tyto kočičky sem přivezli nezodpovědní chataři - dárek dětem za vysvědčení - a pak je nechali v přírodě, svému osudu.
      Chodila jsem je každý den 2km od naší chaty krmit, již mě očekávali, a já vlastně touto procházkou jsem znovu nabývala síly k životu. Jednoho dne v zimě v únoru jsem zjistila, že kočičky si vysledovaly naši chatu a postupně se přestěhovaly k nám. To bylo radosti !!! Hned jsem jim udělala v kůlně pelíšky, manžel udělal ve dveřích "vlezku" a oni se opravdu velmi brzy naučily chodit tam, kde měli kus dobrého žvance a teploučký příbytek. Bylo jich celkem 14, postupně si asi to mezi sebou povykládali a tak k nám chodívali se najíst, a také později pro pohlazení a pomazlení. Čas tomu chtěl, že se někdy začínali ztrácet, nezodpovědní myslivci jim pomohli a také příroda si vyžádala své oběti. Zůstalo jich jen 7 ale postupem času, také vždy po prázdninách jich opět přibývalo, dnes jich máme 12, všechny jsou kastrované, zdravé a mohu říci i mazlivé a přítulné . Jen lidí se bojí stále, pokud někdo přejde kolem našeho živého plotu, utíkají do bezpečí, tentokrát již i na verandu, kde mají příjemné bydlení, vše jsme postupně přizpůsobili s manželem našim čičinkám. Manžel dokonce udělal ústřední topení v celé chatě, samozřejmě i na verandě, aby měli teploučko.
        Mohu zodpovědně dodat jen jedno, při hlazení teploučkých, jemných /někdy i trochu drsných/ kožíšků/ zapomínám na všechny strasti života, na mou nemoc, kterou mi částečně příroda pomohla uzdravit, na mé dennodenní starosti, které mi tato zvířátka pomáhají překonávat. Jejich pohledy září, když nás vítají z nákupu, jejich šňupáčky se otírají kolem našich nohou....
        A musím jen manželovi tisíckrát děkovat, že toto všechno mi s kočičkami pomáhá, a že bez něho bych tento život nemohla žít. Blíží se nám pomalounku, ale jistě již k sedmdesátce. Snad nám Pán Bůh dopřeje ještě nějakou dobu tady s touto naší "kočičí smečkou" ,
jak já říkám, ještě pobýt ........

         Jen tak pro orientaci jména našich miláčků:
        - nejprve co nás opustili : Tygřík, Mindulák, Micák, Piňďa, Zerzulka, Muryška, Cibebka, Pacička, Čertík,
       - a ti co zůstavají: Trojbarevka /ta je nejstarší z nalezenců/, Minka, Macík, Křiklavka, Čičulka, Pipinka, Micka, Zlatuška, Lumpík, Zuzi, Uli a naše postelová Babuška - 15 letá.

 

 

Náhledy fotografií ze složky Kočky našich přátel

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA