Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mrtvá kočka, dobrá kočka

15. 11. 2006

Mrtvá  kočka,  dobrá kočka  . . .

řekl  elegantní  muž  v  černém  obleku  a  štítivě  ji  překročil.   Bezvládné kočičí tělo leželo na okraji chodníku, zřejmě odhozeno projíždějícím autem.  Bylo horké  letní odpoledne, elegán středních let se v tmavém kvádru prokazatelně potil,  jeho obličej nesl stopy únavy a z jeho očí se dalo číst  chladné pohrdání.

Kočka. Takové malé chlupaté zbytečné nic. O jeden kočičí život méně, nebo více, co na tom záleží ?  Toulavých koček jsou plné ulice.  Překáží. Co s kočkou ? Jaký je z ní užitek ? Kočky ve městě ?  Havěť, co si zaslouží vyhubit . 

Kolem kočičí mrtvolky spěchají mladí i staří,  zahledění do svých životů kráčí vstříc svým osudům, a s nezájmem míjí  něco tak nepodstatného jako malé ztuhlé kočičí tělíčko.

Se stejným nezájmem dav přehlíží i  chladného podnikatele.

Ten právě vzrušeně s kýmsi hovoří  prostřednictvím luxusního mobilního telefonu, živě gestikuluje a stále více rudne v obličeji  -  že by špatné zprávy ? Muž stále více zvyšuje hlas, zcela zapomíná,  že je uprostřed davu.  Z  jeho očí  lze číst  vztek  a zlost.  Zrychluje chůzi a zaslepen svými  emocemi  vkročí do jízdní dráhy.

Lidé se navzájem potkávají a míjejí, vráží do sebe a přesto se nevnímají. Tvoří  jen lhostejný dav.

Sportovní vůz se řítí  ulicí  nepovolenou  rychlostí. 

Blíží se k davu.  Kvílení brzd. Výkřik.  Pak jen dutá rána.  Na chodník vystříkne krev.

Dav tiše  přihlíží.  Tělo v  tmavém obleku  dopadne na zem a  zůstává nehybně ležet.  Pravá ruka  zarputile svírá mobil.  Z očí  lze  číst již jen mrtvý chlad  bez emocí.

Bezvládný podnikatel leží strnule na boku.  Dav jej míjí a spěchá vstříc svému osudu.

Dva mladíci v pubertálním věku se poflakují v ulicích.                              Blíží se k davu.  Nic je netrápí,  mají celý život před sebou.                         U  lidského těla, v němž právě vyhasl život, se zastavují.                       „Zírej vole, další kravaťák, co to nezvlád    vyjde z úst jednoho z nich. Druhý se jen povzneseně ušklíbne, a štítivě mrtvé tělo překročí .

Člověk.  Takové velké důležité cosi ...

Život jde dál . . .

Stalo se, nestalo ?  Bylo, nebylo ?
A mělo by být ?


Kdo ví , zda  a  jak  spravedlnost  (ne)funguje.

 

 

 

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA