Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vlídné slovo jako novodobé platidlo ?

11. 11. 2006

Péčí a záchranou opuštěných  koček a jejich domestikací  se zabývám déle než 15 let a snažím  se skutečně podávat maximální výkon.  Nepopírám, že si ke kočkám vytvářím citové vztahy, takže se nezřídka stává, že po měsících intenzivní péče, snahy o záchranu kočičího života, léčby následků zla způsobeného lidskými bytostmi, po probdělých nocích při hlídání kočičího dechu a sledování klinických reakcí, a samozřejmě po nemalých investicích do neočekávané nezbytné veterinární léčby , což znamená mnohdy nečekané finanční částky vynaložené v rámci záchrany života zvířete (a  to vše bez záruky ), prostě danou kočku dále neumisťuji, a po prožitém pekle nás obou jí poskytnu doživotní azyl s veškerou  péčí a láskou.

Případné umístění k novým majitelům vždy pečlivě zvažuji, podstatné je, zda kočce nový domov nabízí přinejmenším stejné podmínky, ideální pro mě je, pokud noví majitelé mohou nabídnout taktéž  individuální péči a adekvátní prostředí.

Vztah mezi kočkou a člověkem se vytváří postupně, ale první kontakt je vždy rozhodující a mnohé o budoucím soužití napoví .Když bylo nejhůř, dovolila jsem si jménem svých svěřenců oslovit veřejnost s prosbou o pomoc, a to buď formou drobného finančního příspěvku na veterinární péči a léky, zasláním krmiv apod.,  podle jejich zájmu a možností.

Když bylo nejhůř, věřila  jsem a doufala, že ještě existují lidské bytosti s rozumem a citem, kterým není utrpení a osud našich kočičích přátel lhostejný.

Mnohokráte  už bylo zle, kočičí život visel na vlásku, poúrazový stav vyžadoval okamžitou operaci, následky předchozí lidské „lásky a péče“ vyžadovaly dokonce okamžitou transfúzi, následná léčba si žádala několikatýdenní hospitalizaci a infuzní terapii, léčba několika zubožených nalezených koťat s vážným hnisavým zánětem, kdy bezprostředně hrozila slepota,vyžadovala okamžitou veterinární péči,

Oslovenou veřejnost skutečně příběhy a prosba o pomoc zaujala, následoval nejeden ohlas, na základě zveřejnění našeho utrpení se nám nejeden majitel kočičího mazlíčka svěřil se svými osobními zážitky a prožitky, dozvídali jsme se, co vše by pro nás dotyčný mohl teoreticky udělat, pokud by tedy zrovna skutečně mohl, dostala se nám nejedna upřímná rada, abychom se obrátili se svojí žádostí na obec, město, kraj, kde jistě nalezneme skutečné chápavé a citlivé milovníky zvířat z řad byrokratů ( na toto téma se zmiňuji více v rubrice Absurdistán ), ale čeho jsme skutečně obdrželi dostatek, byla chápavá a vlídná slova, a velmi častá podpora vyjádřená „držením palečků“, a konstatováním, jak je dobře, že se o ty nemocné kočičky tak starám, protože ony si to zaslouží, a co by si beze mne chudinky počaly. Z některých ohlasů soucit přímo odkapával, tolik pochopení najednou mne až zaráželo, najednou tenhle svět nosil tolik dobrých lidí – teoretiků, až oči přecházely ...

Většina soucitných ohlasů měla hlavní společný znak : po vyslovené lítosti a pochopení následoval závěr typu „ Držíme vám palečky, vy už to nějak zvládnete, vy si určitě poradíte , věříme, že to dobře dopadne, doufáme, že se vaši svěřenci brzy uzdraví .....“

Ale jistě. Pokaždé jsme to nějak zvládli, ono nám nic jiného ani nezbývalo. Bohužel, jindy jsme to zvládnout nedokázali, prostě nebylo za co.

Ono totiž vlídné slovo samo o sobě nic neřeší.  Ač potěší, pohladí po duši, povzbudí, zahřeje, neuhradí ani veterinární léčbu, nenakoupí se za něj krmivo, nezabezpečí spokojený život potřebných zvířat.

Pokud vyřizuji svým čtyřnohým svěřencům, jak jim soucitná veřejnost usilovně drží palečky, nepozoruji na nich žádné pozitivní reakce ani změny.  Nemoc se tím nelepší, jejich misky zůstávají i nadále prázdné. Ani veterinární lékař neuznává sladkobolná slůvka a ač je to jistě s podivem, nehodlá přijímat držené palečky jako kompenzaci za poskytování svých služeb, a to ani v případě, že je těch palečků množství větší než malé.

Vlídná slova jsou jistě záležitost prospěšná. Vlídné slovo může dokonce i samo o sobě uzdravovat. Nicméně, vlídná slova a verbální povzbuzení mají své místo především v psychické oblasti, jejich účinky se uplatní především v kritických životních situacích, kdy je jádro problému mnohdy nehmatatelné, nedefinované, a pacient je mnohdy zcela fyzicky zdráv, jen jeho frustrovaná duše strádá a volá po pochopení, lásce a citu ...

K záchraně kočičích životů je naopak potřeba věcí zcela uchopitelných, materiálních, které je třeba pořídit, zakoupit, jenž je třeba uhradit, a situace je mnohdy skutečně kritická.

Namítáte, že když už jsem si tedy za své poslání zvolila záchranu tak nepodstatných tvorů, jimiž  kočky jsou, tak ať  si  bojuji a neočekávám spásu od veřejnosti ? Že je to celé vlastně jen můj problém ? Jsem samozřejmě nucena akceptovat i tento úhel pohledu. Stále mi však vrtá hlavou, co tím „držením palečků“ chce básník říci, a nemohu se zbavit dotěrné myšlenky číhající mezi řádky : „Držíme vám palce ( ale hlavně nás s tím neobtěžujte ....)“.

Prý  jsme bytosti z řádu homo sapiens.  Myslet znamená i vnímat svět ve všech jeho barvách.  Dokázat opustit svoji ulitu, v níž existujeme jen my sami a pro sebe.

Ono totiž skutečně litovat a chápat samo o sobě nestačí. Je potřeba pomáhat.

Dobrovolně, podle svého zájmu a možností, protože z malých kapek sestává každý oceán.  A pokud pomoci nemohu či nechci, zůstat dál ve své ulitě, ale ponechat si to pro sebe. Nestavět vzdušné zámky z písmen, slov a vět.

Děkuji těm, kteří již pochopili.

S ostrými slovy kritiky po přečtení mého syrového konstatování faktu samozřejmě počítám.

 

 

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA